Lidické a ležácké děti v Lodži – znovuobjevení budovy tábora Gneisenaustraβe 41
Pavel SLEZÁK
V návaznosti na útok na Reinharda Heydricha se před více než 71 lety rukou německé
okupační moci zrodil fenomén mučednických Lidic, obce neprávem odsouzené k smrti. Brzy po Lidicích byli podobně, tentokráte již kvůli spolupráci s odbojem, „potrestáni“ i obyvatelé ležáckého údolí. Třetí Říše – do té doby beztrestně expandující a vraždící monstrum – se musela vyrovnat s ranou, kterou jí zasadil sice nepřítel jí dobře známý, ale na naprosto nečekaném a citlivém místě. Exemplární přístup německé okupační moci zaplatila životem většina obyvatel těchto obcí, mezi nimi téměř všechny děti. Z celkových 118 lidických a ležáckých dětí se po válce našlo pouze 19. Doposud získané poznatky vedly k prozatím dokumenty nepodloženému závěru, že 93 z nich bylo zavražděno v německém vyhlazovacím táboře v Chełmnu nad Nerem. Po traumatu největším – oddělení od rodičů, byla většina dětí odvezena do Lodže, t.č. německého města Litzmannstadt, kde ve zdejším průchozím přesidleneckém táboře, strádajíc ve všech směrech, čekaly týdny na svůj osud. Zatímco v názvu tohoto tábora (Gneisenaustraβe 41) je literatura jednotná, ohledně podoby tábora a přesného místa, kde děti pobývaly, existují v literatuře rozpory. Článek tyto rozpory shrnuje, vysvětluje vzájemně si odporující informace z literatury, a popisuje cestu amatérského zájemce o historii k (znovu)objevení správného místa: